EMOCE OVLIVŇUJÍ TĚLO, TĚLO OVLIVŇUJE EMOCE

Pro někoho se to zdá stále nepochopitelné (nebo neuchopitelné). Ale vidím to dnes a denně, jak emoce ovlivňují tělo a tělo ovlivňuje emoce. Mám pro vás příklad pro představu.

Představte si postavu člověka, celou postavu, která má strach. I kdybyste viděli jenom siluetu, poznáte to z držení těla. Při strachu máme tendenci si chránit zranitelné části. Takže se choulíme, chráníme hrudník a břicho, předsouváme ramena. To stejné hlava, chráníme tvář, nedíváme se zpříma, hlavu také choulíme dolů. Já jsem to rozložila na kousky, ale většina lidí pozná na první pohled strachový postoj.

Na chvilku to nevadí. Ale když takhle budeme trávit hodiny a dny, co se stane? Svaly, které jsou přepnuté se přetíží, víc se namáhají. Svaly, které jsou přitažené, se zkracují. A tím fixují tělo v pozici, kterou nám přivolala tahle emoce. Zkuste si do takové pozice na chvíli sednout nebo stoupnout... vyvolat si ji uměle. Co se stane? Začne nám ten strach připadat jaksi blíž. Funguje to trochu jako třeba jóga smíchu. Když se začnete smát i když není čemu, začne to být opravdu k smíchu.
Tohle platí o všech emocích, jsem o tom přesvědčená.

Dřív jsem měla podezření, dnes už jsem si jistá. Cesta k nápravě vede z obou stran. Střídám je, jak je potřeba, někdy jdeme i od emocí a duše. Ale většinou... vidím, že když někomu pomohu napravit záda, o kus víc zpříma se mu jde životem. Že když opravíme nohy nebo kolena, hned je krok pružnější. A když dělám lifting, tam je to hezky vidět... starosti smyjeme z tváře a on je na svět najednou hezčí pohled.

A to je důvod, proč když nepomáhá čistě fyzická náprava, lovíme v duši, v emocích, v událostech, ve stereotypech. Často i tohle bývá cesta k odstranění bolestí a bloků, které se původně zdály čistě fyzické.

Tělo bez duše ani duše bez těla prostě fungovat nemůže.